RSS4.BIZ

RSS zdroje pro internetový byznys

Informace na každý den - www.info365.cz

Archive for the ‘Byznysandele.cz’ Category

Kontroly jako na letišti

Sobota
Říj 28,2017 02:10

Občas to u nás vypadá jako na letišti. Od roku 2017 se velmi zpřísnily podmínky a kontroly pro mezinárodní přepravu zboží. Spolupráce s celní správou je tedy na denním pořádku. V našich skladech organizovala německá celní správa údajně první mezinárodní výjezd s českou celní správou. Bylo to hodně raritní, když u nás před skladem v Německu zaparkovalo pět vozů české celní správy z Liberce v doprovodu svých německých kolegů.

 
 

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kontroly jako na letišti
  • Úterý
    Říj 3,2017 10:10
    Jeden spolužák z VŠ mi kdysi vyprávěl, když jsem začínal podnikat, že pro podnikání potřebuju spoustu peněz a hlavně kontaktů. Nic jsem mu na to neříkal, protože jsem tehdy odpověď neznal a navíc neměl ani jedno. Dost často si na tuhle památnou větu vzpomenu, když jedu řešit nějaký průšvih. Asi před deseti dny jsem takto z hodiny na hodinu musel sednout do auta a jet s kolegou do Frankfurtu do centrály DPD jeden problém řešit, protože selhaly veškeré komunikační kanály. Nevěděli jsme vůbec kam jedeme a jestli se s námi vůbec někdo bude bavit. S sebou jsem měl desetkrát vytisknutý e-mail, který jsem potřeboval dodat jednateli. Po 15 minutách u hlavního vchodu zastavil Mercedes s řidičkou a přišel k nám jeden z hlavních mužů DPD. Po dalších 20 minutách a několika telefonátech přijela šéfka bezpečnosti DPD a vše jsme během pár dalších minut vyřešili. 
    Celé akci předcházela jedna věta: ,,Nikdo Vám není schopen pomoci, je mi líto. Na shledanou.”
    Na tuto větu narážím v Německu docela často. Ale samozřejmě i v Čechách. Občas mě přivádí k šílenství, ale už jsem si zvykl. Německo mi přijde v určitých ohledech velmi uzavřený konzervativní trh. Když jsme například chtěli na začátku podnikání pojistit sklad, zeptal jsem se na několik pojišťoven firem v okolí mezi řečí a dostal jsem pár tipů. Napsal jsem oficiální poptávky přes webové formuláře a odpověď nikdy nepřišla. Nakonec jsem se musel zeptat na konkrétní pojišťovací agenty běžných zákazníků pojišťovny, abych vůbec nějakou nabídku obdržel. Takto to bylo téměř se vším. U Deutsche Post jsme první dva roky fungovali bez jakéhokoliv obchodního zástupce, dokud u nás nezastavila jednou černá Audi A6, ze které vystoupil náš nový obchodní zástupce. Je to tím, že Německo je dost rozsáhlý a obrovský trh a důležití zákazníci jsou hlavně ti, co objednávají pravidelně a nemají problém s placením. Všichni zúčastnění to vědí a chovají se podle toho. 
    V Česku je to tak, že se Vám obchodní zástupce kvůli obrovské konkurenci bude věnovat i klidně dva roky před spuštěním Vašeho projektu, i když jej třeba nakonec vůbec nespustíte. Na toto je v Německu potřeba dát pozor. Jakmile se na něčem jednou člověk dohodne, je to bráno za dost závazné a slovo prostě platí. Viděl jsem takto několik českých firem, kterým právě Deutsche Post vypověděla výborné podmínky a nakonec jim obchodní zástupce zavolal, že od dnešního dne jejich firma zůstává bez obchodního zástupce kvůli nedodržení ústně dohodnutých podmínek. 
    Jestli mám ale třeba po deseti letech odpovědět, zda potřebuje podnikatel mít kontakty pro rozjezd firmy, tak vůbec ne. Ty časem člověk získá a nejhorší na tom je, že nejčastěji u řešení těch největších průšvihů, když se nemá na koho obrátit. 
  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pro podnikání nepotřebujete mít kontakty
  • Úterý
    Úno 7,2017 12:02

    To je pro mě dnes hodně špatná, ale možná i dobrá otázka. U mne to bylo tak, že na začátku i v průběhu podnikání byla kolem mne taková zvláštní bublina, ve které se budovaly firmy za účelem prodeje. Dokonce mne pozval jeden potenciální investor do hotelu Four Seasons a vše mi vysvětloval. Té době i celému dění okolo jsem příliš nerozuměl a sám jsem nevěděl, co vlastně chci a co je cílem dění kolem nově vznikajících firem v e-commerce. Byl jsem jednou z nich. Jeho model byl postaven na generování co nejvyššího zisku a přípravy firmy pro prodej v nejbližších letech již předem vytipovaným velkým nadnárodním firmám. Nedokážu to hodnotit. Znělo to zajímavě, jen já nesháněl tehdy investora, ale spíše člověka, který by ve starém svetru se mnou šel pracovat a posouvat firmu dopředu a takoví investoři mne neoslovovali. Podobných lidí jako on se se mnou sešlo více. Jenže mne stačil k obědu kus chleba, konzerva tuňáka a paprika. Nejvíc mne vždy štvalo tehdy, že jsem nic neudělal a strávil celý den v autě po Praze. Doba na začátku podnikání byla hodně jiná v tom, že jsem neměl nikoho, koho bych se zeptal, co mám dělat, když mi bylo nejhůř a fakt si nevěděl rady. Ale tohle se v člověku po čase úplně zlomí a najednou dotyčný rezignuje na tuto potřebu hledat investora nebo mentora. Řešení prostě musí najít sám a nemá nikoho, s kým by jej probral, protože na to není čas. Asi tak před třemi lety jsem dostal nabídku na koupi části firmy a vzhledem k velkému potenciálu a možnosti získání zkušeností ze světa dopravy jsem rozepsal dlouhou souhlasnou odpověď s vysvětlováním toho, jak funguje naše firma. Když jsem vše dopsal, podíval jsem se na hodinky a uvědomil jsem si, kolik času mi vše zabralo a zastavil se. Chvilku jsem přemýšlel a pak zmáčkl backspace a e-mail smazal. Se stejným vysvětlením jsem odpověděl i druhé straně. Stal se ze mě od té doby mnohem větší konzervativní protiva a začal jsem si různými situacemi potvrzovat, že ta největší rozhodnutí jsem udělal v malém okamžiku, který se už nedal třeba příští den opakovat, nebo bych na něj ztratil za pár hodin už náladu nebo neměl čas, když bych se s někým musel nejdříve poradit. Také jsem zjistil, že absolutně nevím, co bych dělal, když bych prodal firmu. Nebavilo by mě sedět nezaměstnaný doma a v letadle mi je vždycky špatně a se zavřenýma očima si řikám, ať snad radši spadnem. Uvažoval jsem o prodeji samozřejmě víckrát, ale pak jsem si v hlavě srovnal myšlenky a zjistil, že to tak vlastně nechci. Někteří podnikatelé kupovali firmy v mém oboru po letech zase zpět, protože noví majitelé nechtěli ve firmách sedět v těch starých svetrech s ostatníma…

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kdy vzít investora do firmy a kdy firmu prodat
  • Úterý
    Led 17,2017 08:01
    Obdržel jsem následující e-mail, na který odpovídám níže:

    Dobrý den pane Krabs,


    chtěl jsem se Vás zeptat, protože vím, že máte zkušenosti s podnikáním v Německu, jak je těžké a zda je vůbec možné abych já, jako český občan, získal německý živnostenský list.
    Nebo mne prosím na někoho nasměrujte…


    Podnikat v Německu není zase tak složité – sám jsem jako OSVČ v Německu začínal a asi bych to mohl doporučit všem začínajícím. Hlavně je to nejlevnější varianta. Doporučoval bych kontaktovat IHK (hospodářskou komoru) např. v Zittau, kde je zaměstnaný i jeden šikovný občan ČR. Pomáhají podnikatelům hlavně na začátku s legislativou (ale opravdu jen v úplném základu a spíše člověka nasměrují).
    Hlavní je rozmyslet, zda máte rezervy na účetní – náklady jsou zhruba krát 4 oproti ČR, plus na zdravotní pojištění – pokud Vás nějaká vyjímka nepřesune k placení sociálního a zdravotního pojištění do ČR, tak i pro úplného začátečníka bez příjmu je náklad na zdravotní pojištění cca 300 EUR, možná i nyní více, aktuální částku nyní neznám. Tyto náklady vám nikdo na konci roku nevrátí, je to minimální sazba.
    Jako občan EU můžete podnikat kdekoliv v EU. Toto je na EU dobré. V Sasku to je tak, že se snaží i Čechy lákat českými brožurami, aby podnikat přišli. Člověk se akorát potom ocitne v obrovském sítu kontrol. Buď vydržíte, nebo ne. Znám několik firem, které po několika letech odešly právě kvůli kontrolám zpět do ČR. Tohle je bohužel realita Německa. Samozřejmě jsou takoví i k Němcům. Když zjistí, že vše děláte podle nejlepšího svědomí a nejste ve ztrátě, nebudete mít problém (i když vždy je něco). 
  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Podnikání jako OSVČ registrovaná v Německu
  • Co je cystická fibróza?

    Sobota
    Čvn 25,2016 11:06

    I když tento článek nemá příliš nic moc společného se zasilatelskou firmou nebo podnikáním, rozhodl jsem se využít toho, že náš web v Německu denně navštěvuje velké množství lidí z celého světa a zároveň článek publikoval i zde na tomto blogu, abych podpořil vědomí o určité téměř neznámé nemoci.

    30. září 2015 jsem se zastavil v Kavárně bez konceptu v Liberci na vernisáži kalendáře Slané ženy. Bylo to velmi milé setkání prezentující krásné modelky. Na úvodní straně kalendáře byla vyfotografována modelka a autorka poutavého blogu o svém životě s cystickou fibrózou. Zemřela 15 dnů po této vernisáži. Prohrála boj s cystickou fibrózou. Nešel jsem na tuto výstavu jen tak náhodou. Šel jsem tam kvůli Klárce, velké rodinné kamarádce a krásné mladé slečně, která v době psaní tohoto článku oslavila tři roky. Klárka se narodila s cystickou fibrózou.

    Cystická fibróza je smrtelná lidská dědičná nemoc, která postihuje převážně dýchací a trávicí soustavu. Je zatím nevyléčitelná. V Česku se každoročně s touto nemocí narodí okolo 40 dětí.

    Na tomto setkání jsem zjistil, že od doby, co se Klárka narodila, se již v Německu a v USA začínají testovat první léky na některé mutace této nemoci. Ačkoliv pro její mutaci se první lék teprve vyvíjí, začal jsem si uvědomovat, že pro ni existuje naděje prožít standardní život, pokud nadále bude několik dobrovolníků mít vůli a sílu pomáhat kumulovat informace a zajišťovat podporu nemocným. Pro mne samotná informace o vývoji léků byla tak nečekaná a senzační, že bych chtěl zveřejněním tohoto článku alespoň trochu pomoci zvýšit povědomí o cystické fibróze a možnostech pomoci v jakékoliv formě.

    Nemocné cystickou fibrózou v ČR sdružuje a podporuje Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s., jehož bankovní účet a PayPal konto uvádím pod článkem. Klub jedná se zástupci zdravotních pojišťoven, ale např. i s předsedou vlády nebo ministrem zdravotnictví o zavedení léku. Dle slov klubu prozatím nepříliš úspěšně. Lék je velmi nákladný a schvalovací proces nových léků velmi nepopulární. Čeští lékaři z center pro cystickou fibrózu vyzývají otevřeným dopisem nemocné, že vybojování léku, který by měl hradit stát, je hlavně na nich (otevřené dopisy jsou na webu cfklub.cz). Myslím si, že ale nejen na nich, rozhodl jsem se tedy, že vytvořím pod článkem vždy krátké aktualizace dění, které budu postupně doplňovat. Můžete mne samozřejmě kontaktovat přes e-mail (ondrej.krabs@mailboxde.com), pokud chcete zveřejnit jakýkoliv milník.

    Ondřej Krabs
    Mailboxde.com GmbH

    Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s.
    Kudrnova 22/95, 150 06 Praha 5
    Tel. + 420 257 211 929, E-mail: info@cfklub.cz
    http://www.cfklub.cz

    Bankovní spojení: 30015 – 192 110 13 29 / 0800
    IBAN: CZ58 0800 0300 1519 2110 1329
    SWIFT / BIC: GIBACZPX

    PayPal:

    Organizace je na vyžádání schopna vystavit darovací smlouvu.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co je cystická fibróza?
  • Co je cystická fibróza?

    Sobota
    Čvn 25,2016 11:06

    I když tento článek nemá příliš nic moc společného se zasilatelskou firmou nebo podnikáním, rozhodl jsem se využít toho, že náš web v Německu denně navštěvuje velké množství lidí z celého světa a zároveň článek publikoval i zde na tomto blogu, abych podpořil vědomí o určité téměř neznámé nemoci.

    30. září 2015 jsem se zastavil v Kavárně bez konceptu v Liberci na vernisáži kalendáře Slané ženy. Bylo to velmi milé setkání prezentující krásné modelky. Na úvodní straně kalendáře byla vyfotografována modelka a autorka poutavého blogu o svém životě s cystickou fibrózou. Zemřela 15 dnů po této vernisáži. Prohrála boj s cystickou fibrózou. Nešel jsem na tuto výstavu jen tak náhodou. Šel jsem tam kvůli Klárce, velké rodinné kamarádce a krásné mladé slečně, která v době psaní tohoto článku oslavila tři roky. Klárka se narodila s cystickou fibrózou.

    Cystická fibróza je smrtelná lidská dědičná nemoc, která postihuje převážně dýchací a trávicí soustavu. Je zatím nevyléčitelná. V Česku se každoročně s touto nemocí narodí okolo 40 dětí.

    Na tomto setkání jsem zjistil, že od doby, co se Klárka narodila, se již v Německu a v USA začínají testovat první léky na některé mutace této nemoci. Ačkoliv pro její mutaci se první lék teprve vyvíjí, začal jsem si uvědomovat, že pro ni existuje naděje prožít standardní život, pokud nadále bude několik dobrovolníků mít vůli a sílu pomáhat kumulovat informace a zajišťovat podporu nemocným. Pro mne samotná informace o vývoji léků byla tak nečekaná a senzační, že bych chtěl zveřejněním tohoto článku alespoň trochu pomoci zvýšit povědomí o cystické fibróze a možnostech pomoci v jakékoliv formě.

    Nemocné cystickou fibrózou v ČR sdružuje a podporuje Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s., jehož bankovní účet a PayPal konto uvádím pod článkem. Klub jedná se zástupci zdravotních pojišťoven, ale např. i s předsedou vlády nebo ministrem zdravotnictví o zavedení léku. Dle slov klubu prozatím nepříliš úspěšně. Lék je velmi nákladný a schvalovací proces nových léků velmi nepopulární. Čeští lékaři z center pro cystickou fibrózu vyzývají otevřeným dopisem nemocné, že vybojování léku, který by měl hradit stát, je hlavně na nich (otevřené dopisy jsou na webu cfklub.cz). Myslím si, že ale nejen na nich, rozhodl jsem se tedy, že vytvořím pod článkem vždy krátké aktualizace dění, které budu postupně doplňovat. Můžete mne samozřejmě kontaktovat přes e-mail (ondrej.krabs@mailboxde.com), pokud chcete zveřejnit jakýkoliv milník.

    Ondřej Krabs
    Mailboxde.com GmbH

    Klub nemocných cystickou fibrózou, o.s.
    Kudrnova 22/95, 150 06 Praha 5
    Tel. + 420 257 211 929, E-mail: info@cfklub.cz
    http://www.cfklub.cz

    Bankovní spojení: 30015 – 192 110 13 29 / 0800
    IBAN: CZ58 0800 0300 1519 2110 1329
    SWIFT / BIC: GIBACZPX

    PayPal:

    Organizace je na vyžádání schopna vystavit darovací smlouvu.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co je cystická fibróza?
  • Jak dělá design firma Grund

    Středa
    Dub 13,2016 11:04

    Dnes jsem byl na gymnáziu v Jilemnici v rámci projektu muzespodnikat.cz (viz. předchozí článek), kde jsem mluvil s majitelem firmy Grund. Je to firma na výrobu koupelnových předložek, mají zhruba 190 zaměstnanců z toho 40 v Německu. Jde o rodinnou firmu a je postavena na dost tradičních hodnotách. Líbilo se mi, jakým způsobem řeší design výrobků. Jejich designéři jsou např. Blanka Matragi (česká návrhářka, jejími klientkami jsou ženy z královských rodin v Evropě, vlivné ženy v USA apod.), Karim Rashid, Mel Weisweiler (design pro Esprit, Hugo Boss, Swarowski, Willeroy & Boch, …), Luigi Colani (spolupracoval např. s ALFA ROMEO, LANCIA, VW, BMW, BOEING a také s NASA), ale pak jsou designéry ještě zaměstnanci, kteří vůbec jinak design nevytváří. Prostě chtěli začít spolupracovat. Dostávají poté provizi z prodaného zboží, které navrhli. Konkrétně jde o Mandala Tým, který vytváří mandaly. My asi Blanku Matragi na design webu objednávat zatím nebudeme, ale takový menší tým na prozatím nelíbící se design už máme 😉

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jak dělá design firma Grund
  • Jak dělá design firma Grund

    Středa
    Dub 13,2016 11:04

    Dnes jsem byl na gymnáziu v Jilemnici v rámci projektu muzespodnikat.cz (viz. předchozí článek), kde jsem mluvil s majitelem firmy Grund. Je to firma na výrobu koupelnových předložek, mají zhruba 190 zaměstnanců z toho 40 v Německu. Jde o rodinnou firmu a je postavena na dost tradičních hodnotách. Líbilo se mi, jakým způsobem řeší design výrobků. Jejich designéři jsou např. Blanka Matragi (česká návrhářka, jejími klientkami jsou ženy z královských rodin v Evropě, vlivné ženy v USA apod.), Karim Rashid, Mel Weisweiler (design pro Esprit, Hugo Boss, Swarowski, Willeroy & Boch, …), Luigi Colani (spolupracoval např. s ALFA ROMEO, LANCIA, VW, BMW, BOEING a také s NASA), ale pak jsou designéry ještě zaměstnanci, kteří vůbec jinak design nevytváří. Prostě chtěli začít spolupracovat. Dostávají poté provizi z prodaného zboží, které navrhli. Konkrétně jde o Mandala Tým, který vytváří mandaly. My asi Blanku Matragi na design webu objednávat zatím nebudeme, ale takový menší tým na prozatím nelíbící se design už máme 😉

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jak dělá design firma Grund
  • Opravdu potřebujete investora?

    Středa
    Pro 30,2015 01:12

    Před pár lety jsem vzal na firemní večírek hru Cashflow. Chvíli jsme s tím bojovali, ale nakonec měla celkem úspěch. Nepatří mezi nejlevnější, ale jako investice do osvojení základních pojmů a principů investování a finančního povědomí vážně doporučuju.

    Četl jsem teď jeden postřeh o investování od Sharon Lechter – spoluautorky této hry, který je podle mne úplně zásadní pro fungování jakéhokoliv startupu. Při rozjíždění firmy vytvářející tuto hru Cashflow si stanovili určitá pravidla pro financování režijních nákladů. Ty jsou podle mne úplně nejdůležitějším prvkem (nebo dírou) každé začínající firmy. Dopředu si řekli, že nebudou kupovat nic, co by vyloženě nezvýšilo odbyt. Zároveň si ale na tento režijní materiál musí vydělat sami tak, že si stanoví nějaký prodejní cíl, který pokryje dané náklady. Když neměli na novou kopírku za 3 000 dolarů (která je hodně lákavá stejně jako spousta jiných věcí na začátku podnikání), koupili si použitou za 300 dolarů. Tentýž rok ji v prosinci vyměnili za tu novou, ale až když se jejich hra stala bestsellerem.

    Mne se tohle přemýšlení dost líbí. Ve firmě nás počty zakázek tlačí ke změnám technologií a postupů a někdy je to vážně komedie, co kde vyhrabeme. Já už tomu říkám, když někomu ukazujeme nějakou “novinku”, že jsme ji našli někde na smeťáku apod. Jenže si vezměte, že najednou před námi stojí problém, kdy trvale začínáme nestíhat a nechceme se zadlužit, nebo nemáme čas na dojíždění a vysvětlování investorům, co bychom jednou chtěli a že nová technologie stojí do každého skladu třeba milion. Takže vše začneme kutit na koleně, nebo i sami vyvíjet a nakonec technologii někde koupíme na druhé straně světa opravdu téměř ve šrotu, napíšeme výrobci, co chceme za díly a většinou se nám to podaří za zlomek ceny dát dohromady. Výrobci jsou nadšení, když vidí někoho zapáleného, jak po rozpájení jejich plošného spoje zjistil problém v jejich procesoru, takže nám často pošlou i díly zadarmo. Děláme to takto i na druhou stranu my s našimi zákazníky, když nám najdou problém v systému. Nevidím v tom nic špatného jít i v době, kdy se firmě daří, cestou co největší optimalizace a šetřit peníze na další investice.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Opravdu potřebujete investora?
  • Opravdu potřebujete investora?

    Středa
    Pro 30,2015 01:12

    Před pár lety jsem vzal na firemní večírek hru Cashflow. Chvíli jsme s tím bojovali, ale nakonec měla celkem úspěch. Nepatří mezi nejlevnější, ale jako investice do osvojení základních pojmů a principů investování a finančního povědomí vážně doporučuju.

    Četl jsem teď jeden postřeh o investování od Sharon Lechter – spoluautorky této hry, který je podle mne úplně zásadní pro fungování jakéhokoliv startupu. Při rozjíždění firmy vytvářející tuto hru Cashflow si stanovili určitá pravidla pro financování režijních nákladů. Ty jsou podle mne úplně nejdůležitějším prvkem (nebo dírou) každé začínající firmy. Dopředu si řekli, že nebudou kupovat nic, co by vyloženě nezvýšilo odbyt. Zároveň si ale na tento režijní materiál musí vydělat sami tak, že si stanoví nějaký prodejní cíl, který pokryje dané náklady. Když neměli na novou kopírku za 3 000 dolarů (která je hodně lákavá stejně jako spousta jiných věcí na začátku podnikání), koupili si použitou za 300 dolarů. Tentýž rok ji v prosinci vyměnili za tu novou, ale až když se jejich hra stala bestsellerem.

    Mne se tohle přemýšlení dost líbí. Ve firmě nás počty zakázek tlačí ke změnám technologií a postupů a někdy je to vážně komedie, co kde vyhrabeme. Já už tomu říkám, když někomu ukazujeme nějakou “novinku”, že jsme ji našli někde na smeťáku apod. Jenže si vezměte, že najednou před námi stojí problém, kdy trvale začínáme nestíhat a nechceme se zadlužit, nebo nemáme čas na dojíždění a vysvětlování investorům, co bychom jednou chtěli a že nová technologie stojí do každého skladu třeba milion. Takže vše začneme kutit na koleně, nebo i sami vyvíjet a nakonec technologii někde koupíme na druhé straně světa opravdu téměř ve šrotu, napíšeme výrobci, co chceme za díly a většinou se nám to podaří za zlomek ceny dát dohromady. Výrobci jsou nadšení, když vidí někoho zapáleného, jak po rozpájení jejich plošného spoje zjistil problém v jejich procesoru, takže nám často pošlou i díly zadarmo. Děláme to takto i na druhou stranu my s našimi zákazníky, když nám najdou problém v systému. Nevidím v tom nic špatného jít i v době, kdy se firmě daří, cestou co největší optimalizace a šetřit peníze na další investice.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Opravdu potřebujete investora?
  • Když začneš kalkulovat, je to špatný

    Středa
    Pro 30,2015 12:12

    Párkrát nás před mnoha lety v létě trénoval olympionik na lyžích Radim Nyč na soustředěních a jednou vyprávěl o tom, jak se mu nepovedl jeden závod na olympiádě, ačkoli startoval z perfektní pozice. Už si ten příběh nepamatuju úplně dobře, ale hlavní byla ta pointa. Vysvětloval, že si začal v hlavě malovat to, jak vyhraje a co by se stalo, kdyby jej někdo dojel a jedním slovem začal v hlavě kalkulovat. Závod pro něj tehdy dopadl špatně, protože se začal soustředit na úplně něco jiného, než na samotný závod, kde hraje roli hlavně to, abyste neupadli a prostě makali a měli hodně čistou mysl.

    Vždycky si na toto vzpomenu, když se třeba daří a člověk začne narychlo vymýšlet, co všechno by měl ještě zvládnout místo toho, aby se soustředil jen na ty zásadní věci.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Když začneš kalkulovat, je to špatný
  • Když začneš kalkulovat, je to špatný

    Středa
    Pro 30,2015 12:12

    Párkrát nás před mnoha lety v létě trénoval olympionik na lyžích Radim Nyč na soustředěních a jednou vyprávěl o tom, jak se mu nepovedl jeden závod na olympiádě, ačkoli startoval z perfektní pozice. Už si ten příběh nepamatuju úplně dobře, ale hlavní byla ta pointa. Vysvětloval, že si začal v hlavě malovat to, jak vyhraje a co by se stalo, kdyby jej někdo dojel a jedním slovem začal v hlavě kalkulovat. Závod pro něj tehdy dopadl špatně, protože se začal soustředit na úplně něco jiného, než na samotný závod, kde hraje roli hlavně to, abyste neupadli a prostě makali a měli hodně čistou mysl.

    Vždycky si na toto vzpomenu, když se třeba daří a člověk začne narychlo vymýšlet, co všechno by měl ještě zvládnout místo toho, aby se soustředil jen na ty zásadní věci.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Když začneš kalkulovat, je to špatný
  • Čtvrtek
    Lis 5,2015 02:11

    Za naši firmu se účastním projektu MuzesPodnikat.cz (trochu sumarizovaný první článek vyšel na jaře na webu ihned.cz), který probíhá na středních a vysokých školách po ČR a organizují jej dobrovolníci z řad podnikatelů, kterým nejde o to, aby je tam studenti plácali po ramenou za to, co všechno dokázali a nedokázali, ale spíše jde o to se normálně pobavit o životě a plánech těchto mladých lidí. Mne se projekt hodně líbí a hned jsem řekl, že toho jdu. Sice jsem se trochu zděsil, když jsem dostal za parťáka pana Dědka z Jablotronu nebo Petra Novotného ze sklárny Ajeto, protože ve srovnání s tím, co oni dokázali, je nějaká moje firmička ve východním Německu takhle malinká. Na druhou stranu rozdíly se hodně smazávají, jakmile se postavíte před 60 studentů, kteří absolutně neví, proč jste přišli a co jim tu chcete dvě hodiny jako vykládat.

    Dostal jsem Liberecký Kraj a při mojí první přednášce v Jablonci n/N jsem to pocítil dost na vlastní kůži, než jsem si zvykl. Už při příchodu do třídy se ozvala tichá otázka: ,,Ty vole, co má v těch taškách?”, která dostávala hned odpověď: “To má narvaný těma prachama”. Tehdy se pan Novotný dostavil nějak později a tak jsem první část mluvil sám před 59 klukama a jednou dívkou. Většina z nich seděla v posledních lavicích. Možná si to umíte živě představit. V první minutě jsem si říkal, co to tady plácám za nesmysly, takže jsem se musel vžít do jejich role o pár let zpět, aby mne minimálně někdo začal vůbec vnímat, ale postupně mne to nějak začalo bavit (doufám, že to tedy není jednostranné:) a byl jsem teď snad na páté škole. Dokonce mi bylo přiřazeno jedno Gymnázium, kde jsem čtyři roky propadal, než jsem přešel na průmyslovku. Naštěstí zde přednáška byla dost anonymní, takže o ní z mojich bývalých vyučujících ani snad nikdo nevěděl. Profesor, který mne nechával na poškole, tam učí dodnes 🙂 Byl to hodně zvláštní pocit přijít na tuto školu po asi 15 letech, když jste tehdy věděli, že vlastně vše co chcete jednou dokázat, tak se rozchází s představami všech dospělých.

    Kdysi jsem chtěl dokázat rozpohybovat jakýsi internetový přepravní systém a jeden člověk mi řekl, že to zvládnu. Ten člověk mi asi po devíti letech zavolal, že prý pořádá tento projekt (muzespodnikat.cz), jestli se nechci přidat. S přepravním systémem, jehož základy možná využíváte, pokud jste naším zákazníkem, jsem byl v roce 2006 v USA, kde jsem viděl, jak jsou mladí lidé podporováni k čemukoliv, co je nad rámec výuky ve školách. Seděl jsem tam mezi několika tisíci těchto nadšených podobně starých kolegů a stále si opakoval větu našeho třídního, zda jej nezavřou, když mi podepisoval ty haldy papírů potřebných před odletem. Uvědomil jsem si, že u nás převládá, nebo možná převládal spíše demotivující duch, který bránil lidem v rozvoji a tehdy mne to tam hodně vzalo (o to víc, že jsem nevyhrál to stipendium na Stanford:). S odstupem let se to dnes v ČR ale zlepšilo a podnikatel podle mne není už jen něco mezi sprostým slovem a vykořisťovatelem. Myslím, že jdeme, i když asi pomalu, tak ale správným směrem.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem MuzesPodnikat.cz – Příběhy českých podnikatelů
  • Čtvrtek
    Lis 5,2015 02:11

    Za naši firmu se účastním projektu MuzesPodnikat.cz (trochu sumarizovaný první článek vyšel na jaře na webu ihned.cz), který probíhá na středních a vysokých školách po ČR a organizují jej dobrovolníci z řad podnikatelů, kterým nejde o to, aby je tam studenti plácali po ramenou za to, co všechno dokázali a nedokázali, ale spíše jde o to se normálně pobavit o životě a plánech těchto mladých lidí. Mne se projekt hodně líbí a hned jsem řekl, že toho jdu. Sice jsem se trochu zděsil, když jsem dostal za parťáka pana Dědka z Jablotronu nebo Petra Novotného ze sklárny Ajeto, protože ve srovnání s tím, co oni dokázali, je nějaká moje firmička ve východním Německu takhle malinká. Na druhou stranu rozdíly se hodně smazávají, jakmile se postavíte před 60 studentů, kteří absolutně neví, proč jste přišli a co jim tu chcete dvě hodiny jako vykládat.

    Dostal jsem Liberecký Kraj a při mojí první přednášce v Jablonci n/N jsem to pocítil dost na vlastní kůži, než jsem si zvykl. Už při příchodu do třídy se ozvala tichá otázka: ,,Ty vole, co má v těch taškách?”, která dostávala hned odpověď: “To má narvaný těma prachama”. Tehdy se pan Novotný dostavil nějak později a tak jsem první část mluvil sám před 59 klukama a jednou dívkou. Většina z nich seděla v posledních lavicích. Možná si to umíte živě představit. V první minutě jsem si říkal, co to tady plácám za nesmysly, takže jsem se musel vžít do jejich role o pár let zpět, aby mne minimálně někdo začal vůbec vnímat, ale postupně mne to nějak začalo bavit (doufám, že to tedy není jednostranné:) a byl jsem teď snad na páté škole. Dokonce mi bylo přiřazeno jedno Gymnázium, kde jsem čtyři roky propadal, než jsem přešel na průmyslovku. Naštěstí zde přednáška byla dost anonymní, takže o ní z mojich bývalých vyučujících ani snad nikdo nevěděl. Profesor, který mne nechával na poškole, tam učí dodnes 🙂 Byl to hodně zvláštní pocit přijít na tuto školu po asi 15 letech, když jste tehdy věděli, že vlastně vše co chcete jednou dokázat, tak se rozchází s představami všech dospělých.

    Kdysi jsem chtěl dokázat rozpohybovat jakýsi internetový přepravní systém a jeden člověk mi řekl, že to zvládnu. Ten člověk mi asi po devíti letech zavolal, že prý pořádá tento projekt (muzespodnikat.cz), jestli se nechci přidat. S přepravním systémem, jehož základy možná využíváte, pokud jste naším zákazníkem, jsem byl v roce 2006 v USA, kde jsem viděl, jak jsou mladí lidé podporováni k čemukoliv, co je nad rámec výuky ve školách. Seděl jsem tam mezi několika tisíci těchto nadšených podobně starých kolegů a stále si opakoval větu našeho třídního, zda jej nezavřou, když mi podepisoval ty haldy papírů potřebných před odletem. Uvědomil jsem si, že u nás převládá, nebo možná převládal spíše demotivující duch, který bránil lidem v rozvoji a tehdy mne to tam hodně vzalo (o to víc, že jsem nevyhrál to stipendium na Stanford:). S odstupem let se to dnes v ČR ale zlepšilo a podnikatel podle mne není už jen něco mezi sprostým slovem a vykořisťovatelem. Myslím, že jdeme, i když asi pomalu, tak ale správným směrem.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem MuzesPodnikat.cz – Příběhy českých podnikatelů
  • Prodej na eBay.de očima českých firem

    Středa
    Dub 29,2015 12:04

    Za poslední roky jsem si všiml, že některé české firmy, které s námi posílají do Německa, mají velkou obavu z toho, že jsou z ČR a zakládají GmbH v Německu ještě před vstupem na tamní trh. Nechci tu kázat vodu, když jsem GmbH v Německu zakládal také, ale bylo to až asi po čtyřech letech působení na tamním trhu zprvu jako fyzická osoba zapsaná v německém obchodním rejstříku (pro začátek mohu tuto formu doporučit, když není jiné řešení). Se sklady a zaměstnancemi v Německu jsem neměl jinou možnost než být registrován jako německá firma. Jakmile se už člověk rozhodne podnikat s německou entitou, musí počítat i s adekvátními náklady (v době, kdy píšu tento článek nás např. zpracování účetnictví jen v Německu měsíčně stojí zhruba 1000 EUR, ze začátku to jsou nižší částky, ale i tak je potřeba počítat s tím, že si na hodně věcí i kvůli rozdínosti mezd připravte vždy tak krát čtyři co v ČR a je potřeba se s vícenáklady sžít – resp. se přizpůsobit, zaplatit je a vnitřně to hodit za hlavu).

    Německo má svá specifika právě kvůli místnímu trhu a mentalitě. Jakmile se zaregistrujete, úřady o Vás vedou hned v prvním roce složky, čtou Váš web, stejně jako zákazníci (moje fotka a kompletně vytištěný web je třeba na živnostenském úřadě v Zittau, ačkoliv máme velmi dobré vztahy). Jakmile dojde na první reklamace, zákazníci jsou schopni přijet osobně, nebo si Vás nechají zkontrolovat skrze živnostenský úřad, finanční úřad, policii, nebo celní správu (a to i když jim vyjdete vstříc). Stačí jen to, když se jim něco nezdá. Toto zjistilo několik našich zákazníků z USA, Francie, Británie, Polska nebo i z Hong Kongu, kteří se právě v Německu naopak vůbec nesnaží registrovat a vše řeší ze svých domovských zemí a jejich zákazníci to vědí a tím jim dávají větší prostor k jednání. Tyto firmy jsou jak na Amazonu, tak na eBay úspěšné. Amazon sice má občas určitou autorizační vlnu, kdy prodejcům z jiných zemí povypíná účty, než je plně ověří, ale je podle mne pro ochodníky nejvýhodnější (nemusíte např. platit za každý vystavený předmět, ale platíte paušálně za celou škálu produktů – při tísíci produktech může jít o znatelnou úsporu). Situace se dá zčásti řešit i tím, že místo, odkud se dodává, stanovíte např. v Zittau, i když v podmínkách může být uvedeno, že se jedná o českou firmu. Zákazník pak ví, že zásilku může vrátit např. zpět po Německu.

    Když to mám shrnout, vůbec bych se toho, že jsem z Čech, nebál. Pro zahraniční zákazníky to o nás také píšeme a spíše máme pozitivní reakce – občas se nám někdo podepíše česky, protože ví, že tam já nebo část našich zaměstnanců bydlí a lidé ve světě to neřeší už vůbec. Jednomu velkému zákazníkovi z USA, kterému chodí zásilky na Ruzyni a večer přijedou do Liberce, kde se přes noc zpracují  a druhý den odjíždí od nás z Německa, jsem jednou vysvětlil, aby se konečně podíval na mapu a zjistil, jak to vlastně s tou Českou republikou je. Pracujeme s ním denně přes dva roky a paradoxně k nám přišel od německé firmy. Jiná podobná firma z Británie, které nabízíme i služby České pošty, tak si pro změnu stále myslí, že jsme ještě Československo, ale to je relativně ve světě běžné (i na JFK mi jednou hlásili poslední výzvu pro Czechoslovakian Airlines). Podle mne to lidé spíše ocení, když firmy jednají upřímně.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Prodej na eBay.de očima českých firem
  • Soudce si vyžádal můj životopis

    Čtvrtek
    Dub 9,2015 09:04

    Jednám se soudem v Drážďanech o zakládání GmbH, a protože přecházíme na jinou právní formu z již existující firmy, je to relativně trochu komplikovanější než jsem myslel. Jedná se přímo se soudcem, který mne dostal na starosti. Soudce jedná se mnou, s notářem a daňovou poradkyní. V tomhle ohledu mi to přijde vše trochu jiné než v ČR. Podle notáře, kde se vše připravovalo několikrát a celý text zakladatelské listiny mi byl jím přečten do posledního znaku, jsme dodali již vše, ale dopředu mne připravil na jednání se soudcem. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost, ale opravdu mne soud vyzval k dodání dalších dokladů. S daňovou poradkyní jsem dal vše dohromady a doufám, že mne soud nepřidělí soudního znalce a zvládneme vše podložit sami. Daňová poradkyně mi dnes řekla, že budu muset soudci předložit životopis. Myslel jsem, že jsem špatně rozuměl, tak jsem se znovu zeptal, zda chce soudce můj životopis. Stačí mu prý do příštího týdne…

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Soudce si vyžádal můj životopis
  • Měli jsme kontrolu z finančního úřadu

    Pátek
    Dub 3,2015 03:04

    Minulý týden u nás byla v Německu od rána až do večera kontrola z finančního úřadu. Dostali jsme vědět dopředu zhruba 3 týdny, což mne i celkem překvapilo. Vždy jsem si říkal, jak budu před kontrolou do rána vzhůru a co všechno budu dávat dopořádku, ale nic takového se nekonalo. Spíš  jsem byl v takovém rozpoložení, jako když jsem chodil na přespoláky. Přišla k nám decentní paní s kufrem na kolečkách a zhruba 8 hodin se kontrolovala data na dvou laptopech. Zcela upřímně, měl jsem z toho sem tam docela hrůzu, šlo o kontrolu DPH, i když se nakonec kontrolovalo úplně vše. Bylo mi jasné, že nemohu nabídnout skoro ani vodu, ale pro jistotu jsem připravil alespoň skleničku a konvici na čaj. Paní z finančního úřadu si vodu skutečně za celý nevzala a v kuse bez přestávky kontrolovala data se svými podklady. Vůbec mne nenapadlo, co všechno už o mne finanční úřad ví. Byl jsem na jednu stranu fascinovaný, jak to všechno funguje, hlavně ty kontrolní programy, ale na tu druhou mi to chvílemi připomínalo zkoušku na VŠ. Normálně jsme jinak fungovali jako každý jiný den. Až tedy na mne, kdy jsem musel občas dost vysvětlovat. Kontrolovalo se něco kolem 36 tisíc dokladů. Nejdříve proběhla exkurze ve skladech, vysvětlení konkrétních případů, jak jsem se vůbec do Německa dostal, jak jsme začali v ČR, no bylo toho dost co vyprávět. Zjistil jsem, že jsme špatně zaúčtovali poplatky PayPalu, protože se jedná o služby poskytované firmou registrovanou v Lucembursku. Až v posledních pěti minutách mne paní podala ruku, řekla mi, že nemá výhrady a odjela.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Měli jsme kontrolu z finančního úřadu
  • Po třičtvrtě roce další článek

    Středa
    Úno 11,2015 01:02

    Od května loňského roku jsem nenapsal ani řádek. Posledních devět měsíců bylo hodně náročných a řekl jsem si, že jsou i důležitější věci v životě, než jen blogování. Potřebovali jsme se přestěhovat téměř do hor nad Libercem a okolo domku bylo relativně stále co dělat. Vyskytl se ale další neplánovaný scénář – nějakým způsobem se mé firmy trochu zvětšily. Jen nárůst byl v ČR asi o 60%, v Německu zhruba 80%. Na jaře jsme se v Německu kvůli velkým novým fixním nákladům na další sklad a nové zaměstnance dostali krátkodobě do mínusu a řešil jsem kompletně překopávání celé fungování firmy až de facto dodnes. Hledali jsme, jak zvládnout velké množství zakázek, ale zároveň mít co nejméně časových ztrát. Až na podzim jsme vše zase otočili. V Německu měníme právní formu na GmbH a i s tím bylo nyní dost starostí. Jakmile jsme na podzim zjistili, že jsme sice udělali správné kroky, došlo nám, že jsme si úplně dobře nerozvrhli vánoční sezonu a ta byla letos tedy vážně pecka. Pár dnů před Vánocemi jsme k již tak šílenému množství práce získali zakázku na rozeslání projektu, který vyhrál na Kickstarteru. Jestli jste někdy někdo slyšel o tom, že firma se může zhroutit pod vlivem rychlého růstu, tak jsem měl chvílemi obavy, abychom vše zmákli a nezkrachovali kvůli tomu náporu. Vánoční e-maily a různé problémy s nimi spojené sice už máme vyřešené, ale nechtěl bych to zažít znovu. Když to shrnu, tak jsme to nakonec zvládli docela dobře, ale po této zkušenosti se mi úplně obrátil pohled na firmu.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Po třičtvrtě roce další článek
  • Vsadil jsem na nejhoršího zákazníka

    Pátek
    Kvě 23,2014 10:05

    Zhruba v listopadu jsme měli tolik práce, že jsem jeden den jel z práce se na chvíli vyspat domů v 7 ráno. Nepracovalo se tak 3 hodiny z celého dne. Nabírali jsme nové zaměstnance, ale do toho i nové stálé zakázky. Měli jsme ale i jednoho zákazníka z Británie, který měl úplně jiné nároky a my jej nedokázali najednou zpracovávat. Byl v tom potenciál, ale jeho způsobem to bylo podáno tak, že když na mne řval v těch sedm ráno, co jsem jel domů, tak jsem zastavil, sdělil mu jinou konkurenční firmu, aby se na ni obrátil a omluvil se mu s tím, ať nové zásilky už neposílá. Tohle jsem udělal v životě málokdy a vždy jsem si říkal, že určitě dělám chybu a porušuju všechna pravidla, jenže když nespíte třeba 30 hodin, tak už řeknete vše tak jak to cítíte. A i vyspalý bych to neřekl asi jinak. Zákazník pak volal ještě v neděli v poledne a když se nemohl dovolat na firemní telefon, napsal na facebookové fórum s několika miliony uživateli, že jsme mu ztratili 30 zásilek. Problém byl tehdy v tom, že chyby byly na obou stranách. U nás, že jsme se pustili do něčeho nového a vše jsem nastavil moc na důvěře. Tohle nás dost vyučilo. Zásilky se nakonec našly, zákazníka jsme už předtím stejně odškodnili, i po tom, co se všechny vrátily, jsme mu ale neřekli o peníze, které jsme mu poslali. Měl jsem s tím tehdy dost vnitřní problém, ale překousnul jsem to. Změnili jsme systém, ale stejně to bylo dost práce navíc. Před 14 dny mi psal, že o nás řekl nějaké své spřátelené firmě a poslal pětinásobné mnoství zásilek. Sem tam od něj přišel e-mail s jednou větou, jestli vůbec někdy se sebou začneme něco dělat, že ten systém je strašný. Ten člověk se vůbec nechtěl přizpůsobit všem ostatním. Měl jako jediný svůj zvláštní režim a my při pár jeho zásilkách jsme na inovaci neměli ani chuť. Když už jsem minulý týden našel řešení, napsal mu, tak byl nadšený a já též. Když došlo na realizaci, tak nám sdělil, že tohle on dělat nebude. Mne to vytočilo tak, že jsem dal dohromady nějaká data, zavolal mu, ať nám je pošle a modlil se, abychom to zvládli naprogramovat. Dnes jsme vše odladili a hodinová práce se stala minutovou a zároveň jsme našli velký potenciál, co dokážeme nyní nabídnout. K tomu jsme od něho dostali zakázky ve Francii a okolních zemí. Ať už to tedy bylo jakkoliv strašné, tak jsem mu de facto vděčný. Vlastně veškeré velké nebo i největší zakázky jsme získali až po výměně názorů, kdy si každá strana myslela, že ten druhý je podvodník nebo někdo absolutně nevhodný pro spolupráci.

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vsadil jsem na nejhoršího zákazníka
  • Kdy se nejvíce inovuje?

    Středa
    Dub 16,2014 11:04

    Pošlete zaměstnance na dovolenou a uvidíte, co vás všechno nenapadne. Strašně se vždycky děsim převzít tu práci, ale nakonec po pár dnech to už nevydržím, vytočim se, proč to děláme tak složitě…

    Dnes jsem jinak zjistil, že Česká pošta zřejmě bude hodně inovovat (když to vezmu podle sebe), jen v Liberci prý bylo propuštěno 90 zaměstnanců, najelo se na centrální třídění přes Prahu (dříve se pošta vozila do více směrů). Nevím, jestli je to úplně řešení, ale už asi měsíc se dodávají Balíky do ruky dva dny, tak nevim…

  • Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kdy se nejvíce inovuje?
  • Kontaktní formulář

    Zanechte zde námět na další RSS zdroj, podmínkou je, že se musí týkat internetového bizu.

    Kontaktní formulář
    * Povinné


    Kalendář příspěvků

    Září 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Srp    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930