Myslím, že byl rok 2007 – 08 a já rozjížděl už nějakou dobu přepravní systém MyFreight.cz. Nebyl jsem sám, bylo nás víc. Měl jsem zaměstnance a jeden model, který se osvědčoval. Po roce provozu jsem zjistil, že se vše musí dělat jinak, přeprogramovat klíčová aplikace, ale neopravovat detaily, které stejně k ničemu nebyly. Věděl jsem, že to chce relativně dost změn. Když píšu relativně, chápejte opravdu hodně. Firmu úplně převrátit naruby. Měl jsem jeden plán a k němu druhý, který šel napasovat na ten první a rozjet tak více projektů najednou. Musel jsem propustit zaměstnance, neuměl jsem motivovat lidi, bylo to dost těžké období. Do toho jsem byl ve třetím ročníku na strojárně v Liberci. Na jednom cvičení jsem řekl tomu vyučujícímu, co si o tom všem myslím a odešel jsem dodělat školu jinam (strojařina mě ale jinak bavila). Zbyl jsem sám a v roce 2009 jsem se rozhodl založit vlastní firmu podle toho, jak jsem to viděl. Vlastně mi nic moc jiného nezbylo. Představte si, že máte něco, čemu vy sami věříte, všichni vás už odsoudili a začínáte si připadat neúspěšní, protože vás tak všichni mentoři a další zúčastnění vidí. Každý, kdo viděl můj plán programu, se dost hrozil. Hledal jsem zkratky. Bylo to velmi těžké období a pro lidi, kteří začínali v době recese a krize asi vůbec.

Po čase jsem začal zjišťovat, že můj nový přepravní model včetně systému vedení a motivace začíná fungovat! Byl jsem z toho nadšený. Práci, kterou jsem dříve dělal ve stresu od rána do večera, jsem najednou měl hotovou za půl dne i méně. Rozdělil jsem den tedy na dvě půlky a řekl si, že zkusím experimentovat dále a získaný čas věnuju rozjezdu firmy v Německu. Nic nepřišlo hned, trvalo to zase celkem dlouho, než jsem rozjel druhý plán. V Německu jsem si všiml úplně jiného přístupu lidí, kteří třeba taky určitou mírou jsou na vás závislí, jestli se vám bude dařit, nebo ne. Důvěru si získáváte teprve postupně. Někdo mi kdysi říkal, že s kloboukem v ruce obejdeš celý svět. V tom Německu tohle opravdu platí.

Tyhle fáze popsané výše jsou ale asi opravdu jen určitou částí cesty. Řeším až teď teprve ty základní kroky chodu celé firmy, jak vést firmu, jak to všechno správně dále uchopit, aby firma nebyla ve ztrátě, jak jednat s větším množstvím uživatelů, kam se rozšiřovat, koho nabírat… Vzhledem k tomu, že mi paní na sociální správě zabezpečení řekla, že mne oddych čeká v lednu 2057, tak věřím, že to do té doby nějak poladím.